Pes

Moje tchýně Vendula a tchán Václav vypadají jako docela normální lidé. Sice si trochu zakládají na tom, že jsou z velkoměsta, což Plzeň bezesporu je, ale jinak s nimi docela dobře vycházím. Je pravda, že jsem v několika náhodou vyslechnutých rozhovorech mezi manželkou a její mamkou zaslechl něco v tom smyslu: „….. měla jsi si vzít Lojzu, ten už dnes vlastní půlku pivovaru ….“, ale já jsem spokojený. Minulý rok se oba důchodci rozhodli po ukončení aktivní pracovní činnosti, že pomohou své druhé dceři s výchovou vnoučka, který musí ráno vstávat a chodit každý den do školky. Udělali si tedy školku doma. Vnouček sice musel vstávat o půl hodiny dříve, jelikož školka je za barákem a nová chůva přes půlku města, ale doma je doma.
Stále více rozmazlovaný vnouček dostával své sebevědomí a také větší objem. Jednoho dne se rozhodl, že by chtěl psa. Doma jej mít nemůže, tak alespoň u babičky. Hlava rodiny, což Václav v žádném případě není, se rozhodla, že psa koupí. Oba již delší dobu dospělí jedinci sedli k počítači a hurá na zvířecí burzu. Psů je v České republice a přilehlém okolí opravdu dost. „Máme malý byt, tak nějakého prcka a s rodokmenem. S vořechem bych ven nechodila. “ Finančně výhodný objekt nakonec nalezli někde u Kolína. Zlatá Čivava s „papírama“ za 13 tisíc a s dvojím očkováním proti všemu, je seper nabídka.
Rodinná výprava třech aktérů se vcelku vydařila. Ihned po příjezdu k rodinnému baráčku chovatele Čivav se do psíka oba senioři i s vnoučkem zamilovali. Vysolili oněch 13 tisícovek a ještě přidali osm stovek za parádní misku na žrádlo. Cestou domu se stavili na odpočívadle, kde snědli připravené řízky.

Klučina si na louce hrál s psíkem a utíkal za babičkou pro něco k pití. V tu chvíli všichni tři stáli jak přibití k zemi a jenom zírali co se děje. K roztomilému stvoření přiletělo káně a bravurním hmatem zaťal do snadné kořisti drápy a Čivava nenávratně mizela v dálce s nechtěným návštěvníkem. Pláč vnoučka se jim podařilo utišit pohádkou o tom, že maminka od štěňátka se zapomněla rozloučit s potomkem a proto poslala „ptáčka“, aby ji děťátko ještě přinesl a mohla se s ním naposledy pomazlit.
Dva dny trvalo, než „obchodníky“ přešel vztek. Po týdnu, kdy se vnouček dožadoval svého psa, bylo rozhodnuto o dalším nákupu. Tentokrát již bez rodokmene, jelikož ten už vlastní. Další zlatá Čivava za pouhých 6 tisíc byla k mání nedaleko Plzně. Nákup proběhl bez problémů. Cestou na zpět žádná zastávka, ale pěkně bezpečně domu. Doma si s psíkem všichni hráli, hráli a hráli. Nováček v domácnosti v noci dosti kňučel a dožadoval se pozornosti a něčeho k snědku. Bylo kolem čtvrté ráno, kdy mazlíček přišel do pokoje a dožadoval se opět pozornosti. Rozespalá tchýně Vendula vstala, z lednice vzala mléko a nalila novému členu rodiny trochu do misky. Při navrácení zbytku mléka do lednice ji napadlo, že by si mohla vyndat z mrazáku kuře, které se do ráno rozpustí k vaření. Zmražené kuře cestou z mrazáku ven Vendula neudržela a spadlo ji na podlahu. Bohužel cestou na podlahu stál v cestě nový nájemník, který pád na hlavu dvoukilového zmraženého kuřete nepřežil.
Po těchto zkušenostech a výdajích ve výši 20.000,- Kč si již dalšího psa nepořídili. Koupenou misku na žrádlo v hodnotě osm stovek nakonec darovali sousedce, která má „vořecha“ již dvanáct let. Poté co mi tento strastiplný příběh dopovídali, jsem opravdu rád, že mám Pitbula.